Vzpomínky na Žižcon — den třetí

Zážitky z každého dne festivalu bývají odlišné. 😎 Hodně záleží, jaký styl zvolíte. Někdy se jede maximálka (pařím od ráno do večera) 😍 a někdy minimálka (jdu s někým kdo nehodlá trávit celý den hraním – jako třeba a moje milovaná žena) 😉. No a já sobotu na Žižconu trávil ve společnosti dam. Osud tohoto dne, byl pro mě zpečetěn, jako vyhlídky zloděje na policejním pikniku. Manželky a sestry – specifická kategorie sama o sobě. Přistupujete k nim opatrně, na druhou stranu tím, že trávíte celý den hraním deskovek, přeci nepácháte žádný zločin. Navíc každý musí vaši zábavu pochopit a jestli ne, tak ho k tomu donutíme ne? Opatrně. Polehoučku.

Takže finální sestava pro třetí den byla:

❤️

Moje úžasná manželka

🥜

Bláznivá sestra

👊

Věrný kamarád

Na Kamaráda občas zapomínám, protože je už trochu jako inventář (docela se divým, že ještě nemá katalogové číslo).

Den třetí, aneb návštěva zvenčí

Vítám vás u zpravodajství po půlroce, kterým plním sám sobě (a doufám, že alespoň jednomu nějakému našemu čtenářovi) závazek, že přinesu kompletní reportáž z festivalu deskových a rolových her Žižcon. jak jsem naznačil Sobota byla hlavně o lehkém zapojení mé hezčí a něžnější polovičky do světa deskovek. To jde většinou dost špatně, když realita festivalu narazí na nepřipravenost lidí „z venčí“.

Otázky typu – viděla jsem dobře, nebo támhle to je jednorožec v spacáku? Nebo když dva vousatí pánové od vedle vedou zapálenou debatu, jestli jsou lepší elfové nebo skřítci. Případně také moc nepomůže, když cesta na záchod ve sklepení spíš připomíná dobrodružnou výpravu s nejistým koncem (mě osobně to nevadí, to jen tak pro upřesnění).

Prostě geeky svět není pro každého. Ale protože tohle nebyl pro moji ženu úplně první ročník, šla obrněná a připravená (restaurace v okolí s vyhovující toaletou byly známé od minule) a okřídlené: „kdo si hraje nezlobí“ pořád ještě funguje.

Takže hned po začátku tahám deskovku a jde se hrát. Chce to něco sluníčkového na rozjezd. Proto padla volba logicky na Bloodborn. Zásluhou pana organizátora, co si rád zahrál s námi, má hra spád a všem se líbí. Také padlo něco v tom smyslu, tohle není tak špatné. V překladu to znamená – existuje tu nepatrná naděje na nákup kdesi ve vzdálené budoucnosti. Tomu říkám silný začátek!

Transfuzní stanice pro otrlé...
Transfuzní stanice pro otrlé…
Šmik, sek, škráb...
Šmik, sek, škráb…

Cesty za deskovkářským štěstím

Hlavní hra dne byla, jak to v životě bývá hlavně o životě jako takovém. Dalo by se říct, že „Cesty za Štěstím“ jsou vlastně možností prožít život jako někdo jiný. Hra vás provede vás pěkně od kolébky až do hrobu. Nenechte se zmást grafikou, která připomíná party hry. Pod kapotou hry bije silný worker placement s euro prvky. Máte za úkol projít životem, vzdělávat se, bavit se, pracovat, sbírat body štěstí a na koni umřít. Hra je hodně rozvědná. Chcete hrát za postavu ze které se stane matka v domácnosti? Fajn, sice si moc nevyděláte, ale asi budete mít solidní vztah s nějakým pěkným podnikatelem, rodinné auto a velkou televizi. Nebo se stanete příštím prezidentem. Volna si moc neužijete, ani na ty vztahy není moc čas. Ale ta výsluha na důchod je příjemná. Takže na stáří si dopřejete luxusní dovolenou v zámoří. Žádný problém. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Hra je hodně variabilní.

Cesta za štěstím je evidentně pěkně komplikovaná...
Cesta za štěstím je evidentně pěkně komplikovaná…

Tipy, jak si hru užít

Hra je vlastně dost příběhová, proto vezměte tužku a papír a životní milníky tak jak ve hře přicházejí, si poznamenejte. Až hru skončíte a vyhodnotíte, všem řekněte váš „životní příběh“. Zdá se to jako zbytečnost, ale podle mě to hezky dokreslí atmosféru.  Nám se to celkem osvědčilo.  Jediné negativum této hry vidím v tom, že i když je to pořád „sranda“ a ilustrace tento dojem podtrhují, ve výsledku budete mít s příchodem nevyhnutelné smrti takovou trošku hořkou pachuť. Podle mě by hře neuškodilo trošku serióznější provedení. Žít život většinou není parodie (i když se to tak někdy může zdát).

🧬😹

Shrnutí

Třetí den se podepisuje únava, a tak ještě zkoušíme jen jednu rychlovku na závěr (vládci Tokia). Bohužel neznáme pravidla, takže na mě ve výsledku moc nezapůsobí. Asi můj nevětší přínos soboty vidím v tom, že pokud na Žižcon zvete někoho deskovek a festivalového života neznalého, musíte program pečlivě připravit. Nestačí říct: „zlato je tu spousta her tak se bav“. Připravte jednu dvě hry, naučte se pravidla a vaším blízkým to naservírujte všechno pěkně připravené.A jedna poznámka na konec, o hru se hrálo v sekci hraj a vyhraj. A nikdo jí před náma nehrál, takže naše skupinka si zasoutěžila zcela exkluzivně a můj „inventářový“ kolega si jí ještě ten den odnesl domu. Tomu říkám trefa!  Takže zase zatím, váš WGA.

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.