Vítám vás u zpravodajství po půlroce, kterým plním sám sobě (a doufám, že alespoň jednomu nějakému našemu čtenářovi) závazek, že přinesu kompletní reportáž z festivalu deskových a rolových her Žižcon. jak jsem naznačil Sobota byla hlavně o lehkém zapojení mé hezčí a něžnější polovičky do světa deskovek. To jde většinou dost špatně, když realita festivalu narazí na nepřipravenost lidí „z venčí“.
Otázky typu – viděla jsem dobře, nebo támhle to je jednorožec v spacáku? Nebo když dva vousatí pánové od vedle vedou zapálenou debatu, jestli jsou lepší elfové nebo skřítci. Případně také moc nepomůže, když cesta na záchod ve sklepení spíš připomíná dobrodružnou výpravu s nejistým koncem (mě osobně to nevadí, to jen tak pro upřesnění).
Prostě geeky svět není pro každého. Ale protože tohle nebyl pro moji ženu úplně první ročník, šla obrněná a připravená (restaurace v okolí s vyhovující toaletou byly známé od minule) a okřídlené: „kdo si hraje nezlobí“ pořád ještě funguje.
Takže hned po začátku tahám deskovku a jde se hrát. Chce to něco sluníčkového na rozjezd. Proto padla volba logicky na Bloodborn. Zásluhou pana organizátora, co si rád zahrál s námi, má hra spád a všem se líbí. Také padlo něco v tom smyslu, tohle není tak špatné. V překladu to znamená – existuje tu nepatrná naděje na nákup kdesi ve vzdálené budoucnosti. Tomu říkám silný začátek!