Příští dny budu zveřejňovat krátkou retrospektivu jednotlivých dnů. (zář 8, 2019)
Ano psát blog je sranda, zvlášť pokud dáte nějaký slib a nejste ho schopni dodržet. 😂 Ale protože současná doba Vánoční (či konce roku – nehodící se škrtněte) tlačí na plnění slibu, zasedám za klávesnici. Právnickou řečí, protahované plnění nezadává důvodné podezření porušení zákonu „Lex Ledecký“.
Horko
Ten můj zahrnova, že pro celodenní zábavu musí člověk trochu trpět. Jak titulek napověděl, v 7 ráno jsem stepoval před transfuzním oddělením Thomayerovy nemocnice. Pomůžu většímu dobru kapkou své krve 🩸 (nakonec to byla pořádná řádka kapek 🩸🩸🩸) a zákonné pracovní volno využiji po svém. Tedy herním maratonem. Plán skvělý, hodný pravého husity.
Ještě ve frontě mi došlo, že mě taky nemusí na odběry vzít a plán by shořel jak střecha Notre-Dame. Díkybohu, moje obavy byly záhy rozehnány a já se po chvilce koukal, jak ze mě uniká životodárná tekutina. Naštěstí kontrolovaně.
Hlavní sestra potvrdila, že s objemem tekutiny je spokojená a já si to šinul na poctivou snídani. Od dob, kdy krev dával můj táta se toho moc nezměnilo. Čaj XOR Kafe + párky. A nějaký sladkosti, samozřejmě.
Když máte plán
Vybaven tabulkovou čokoenergií jsem zamířil na první hraní. Protože samotný kostel pro festival nestačí, některá hraní jsou ve vhodných přilehlých objektech. My jsme konkrétně zamířili do dedikovaných učeben UJAKu. Jak se později ukázalo, den byl extrémně horký (termín konání Žižconu, byl posunut z důvodu opravy kostela o týden dopředu). S větráním to také nebylo slavné. A když k nějakému větrání došlo, linuly se z protější ulice libé zvuky stavby (něco na způsob industrial metalu prokládaného technem).
A já, o skoro půl litru krve chudší, začal jsem toho dne podruhé hodně pochybovat o „genialitě“ mého plánu. Nicméně u dobré deskovky člověk zapomene na každé příkoří… nebo by to tak alespoň mělo být.
Samozřejmě v reálu záleží na spoustě faktorů… Jak vám sedne hra. Jak vám sednou spoluhráči. Jestli paní Štěstěna je na vaší straně. Nebo jestli zrovna támhleta na první pohled obyčejná chýše neskrývá hladového gigantického hada, se kterým se pak mlátíte po zbytek hry! Ale to už trochu předbíhám.
Mimochodem z čokoenergie se stala celkem rychle tekutá strava.
🌞+🍫 = 🌊
Jak to chodí na festivalu
Teď může být v mém vyprávění klidně předěl – blik o téměř 15 hodin později a 8 deskovek dále, stojím na zastávce s lehce tupým výrazem na tváři. 😵 Přemýšlím, co jsem to všechno hrál a hlavou se mi honí všechno to, co jsem zažil.
Ono to takhle na festivalu prostě chodí. Jedna aktivita, 🍺, narychlo smontovaná parta a vysvětlování hry, 🍺, 🍺, druhá aktivita, 🍺, kamarád a hra, 🍺, jídlo, další hra… a s trochou představivostí si můžete další průběh doplnit sami.
Takže kdybych zabrušoval do podrobností, asi bych se z toho už nevybrousil. A taky si nemyslím, že by vás brzo omrzelo popis toho, kolikrát jsem si zašel na 🍺 (s výjimkou mé manželky samozřejmě 🕵️♀️). Držme se toho nejdůležitějšího a tudíž nejzajímavějšího. Deskovky, deskovky a zase deskovky! V zhuštěné formě se dozvíte základní info + přijde vhod určitě i takové moje malé bezvýznamné doporučení, jak si konkrétní kus užít. No neberte to!
PS: Psáno v pořadí, jak bylo hráno.
Connan
<LINK>
Barbar má tvrdé řemeslo, kromě mrzačení spousty nepřátel musí odolávat svodům svých polooblečených spolubojovnic. Pravda někdy to může být i příjemné, nicméně v rozptýlený barbar se rovná mrtvý barbar. Deskovka jakto taková je opravdu impozantní, ale zdlouhavá (asi to byl můj pocit barbara – začátečníka). Hodí se zkušený hráč na vysvětlování. Jenže ten se často ujme role arci-protivníka. Deskovka je sice kooperativní, ale jak vám došlo, jeden hráč musí hrát za nepřítele. Tak se snadno může stát, že vás ten onen hodný vypravěč naseká do sardinek. A to by se svalnatému chlápkovi, co zachrání každou princeznu napotkání, stávat prostě nemělo.
Doporučení:
- Stálá herní parta.
- Hra je dost o náhodě.
- Doporučená literatura – vše co má v názvu Connan (a svalnatého chlápka na obalu).
- Doporučuje devět z deseti Cimmeřanů.
Malé velké galaxie
<LINK>
Malá krabice, zato strategie galaktických rozměrů. Je libo kolonizovat planety? A co třeba zvyšovat úroveň vaší civilizace? Nebo vás baví hrát v tahu jiných hráčů? Všechno tohle tahle malá a šikovná hra nabízí. Pozor může se stát, že se hra někdy nepříjemně natáhne. Právě kvůli tomu, že hra má mechanismus hraní během nepřítelova kola. Tak bacha na to!
Arkham Horror 3. edice
<LINK>
V Arkhamu to chodí asi takhle. Ráno snídaně ve společnosti tajné sekty. Oběd v místním blázinci. Čaj o páté s přerostlou olihní a jejími velice přítulnými chapadly. A večeře (pokud se jí dožijete) v jiné dimenzi. Série Arkham jsou detektivní kooperativní hry s Lovercraftskou mytologií, temnou magií, rituály a všudypřítomným koncem světa. My mu nezabránili a bylo to nečekaně smutné. Ze začátku se nám nadmíru dařilo, ale vrtkavá přízeň kostkových božstev nás poslala směrem k třeskutému závěru (skoro jako když trávíte silvestra u větnamské tržnice)
Doporučení:
- Jako u většiny her, chce to jednoho tahouna, co zná pravidla a nebojí se je vysvětlit.
- Hra není spravedlivá, naopak je velice zákeřná.
- Už jsem říkal, že vám hra neustále kope zadky?
- Vychutnáte si ji na více pokusů, víc hráčů také neškodí.
- Nebojte budovat atmosféru – vžijte se do role a užívejte si příběh.
Sagrada
<LINK>
Dnes už notoricky známá hra (mezi komunitou). Jde vlastně o variaci na sudoku v krásném „sklářském“ kabátku. Ideální volba pro někoho, kdo s deskovkami teprve začíná. Netřeba se moc rozepisovat, jednoduchá pravidla, krásné zpracování a rozšiřitelnost, dělá z této hry kandidáta na vhodný dárek. Vhodný v podstatě k čemukoli, třeba i k výročí získání řidičského průkazu.
Kingdomino
<LINK>
Máte rádi domino? zapomeňte na něj, je tu Kingdomino. Hra nesmírně jednoduchá a překrásně ilustrovaná. A také hra s nálepkou „pro celou rodinu“. Jen se nedivte, že vás vaše šestiletá ratolest začne porážet. Pro mě osobně objev roku. Doporučení jsou jasná – jděte a kupte. Určitě neprohloupíte.
Vybušné lektvary
<LINK>
Začíná to receptem na lektvar a končí explozí. Hra je zcela unikátní a zaslouží si někdy v budoucnu samostatný článek. V krátkosti lze říct, že je vhodná pro začínající deskovkáře a milovníky kuliček. To první, protože je tak prostě pěkně udělaná (a i nedeskovkáři mají slabost pro kulaté předměty) a to druhé, protože systém náhody (suroviny ve hře) je řešen pomocí skleněných kuliček, které padají ze speciálního podavače. Jak říkám, ideální kombinace, jak k „řemeslu“ přitáhnout i něžnější pohlaví
Gizmos
<LINK>
Řízením osudu jsem ten večer hrál další hru s kuličkami. Ale tím podobnost končí. Gizmos je poměrně složitá hra, kterou si oblíbí především ta část populace, která má ráda čísla. Hra je hodně „kombo“, což znamená, že genius naproti vám tiše počítá, aby vymyslel tu nejlepší kombinaci tahů, která mu zaručí drtivé vítězství, ideálně v druhém tahu. Trošku přeháním, ale tak hra na mě působila. A krom toho byl večer a jestli si vzpomínáte, byl jsem o půl litru krve lehčí. Takže tak.
Railroad ink
<LINK>
Mašinky a náklaďáky si to prohání na vámi vybudovaném dopravním koridoru. Stala se někde chyba? Nevadí smažme kus dálnice a jede se dál! Hra ze série hoď a namaluj (Roll and Write). Hráči hodí kostkami a snaží se výsledky (železnice, dálnice) pospojovat do funkčního celku. Ideální hra na večer s partou kamarádů. Dá se hrát i během rodinné sešlosti (vyzkoušeno) a přitom lehce konverzovat. Zaručeně přilákáte i deskovkáře začátečníky. Hra vyšla ve dvou edicích (modrá a rudá) a dá se hrát ve více lidech (příjemná může být i nulová interakce mezi hráči). Ideální i na cesty. Rozhodně doporučuju do každé deskovkářské rodiny.
Shrnutí
Nejzáživnějšímu dnu jsem věnoval nejdelší text. Spoustu jsem toho zahrál, a ještě víc se naučil. Odcházel jsem domů lehce v deliriu, jednak bylo pozdě a jednak celý den bylo místy nesnesitelné horko.Ale jak říkám pro deskovky se musí trpět!
