Jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů…
Kdo se při těchto slovech neosype, patří nejspíš do ztracené generace Z a v občance má datum narození někdy kolem zlomu milénia. Nekonečná americká telenovela Tak jde čas (v originále The Time of Our Lives) si někdy v devadesátkách našla cestu i na naše obrazovky a pár let je okupovala. Jen pro zajímavost, seriál běží od podzimu 1965 až doposud. Má k 18. lednu 2020 celkem 13,767 epizod. Podle serveru Bingecloc by jste nepřetržitým sledováním všech epizod strávili přes 470 dní a 1 hodinu k tomu. Ale to je celkem nic proti tomu, kolik času stráví pravověrný deskovkář tím, co má nejraději. Hraním deskovek. Salty Monday s pořadovým číslem 02 začínáme pěkně zostra:
Dnešní téma – Tak jde čas!
Máte rádi měřitelný obsah? Tak proto před každým článkem Salty Monday bude SALTMETER! Ministerstvo výživy varuje – po přečtení tohoto článku budete určitě řádně zasolení. Dnešní téma má skóre:
Černá díra
Lidem zvenčí (rodičům, přítelkyním, milenkám) přijdou naše herní seance jako černá díra na čas. A ono to tak opravdu je. Jen tak pro úplnost, i my hráči trpíme. Delší doba strávená v hluboké koncentraci nad hrou našim zádům neprospívá (takže často k fyzicky pasivnímu zaměstnání, máme ještě fyzický pasivní koníček). No a druhý úder je psychická stránka věci – člověk většinou pracuje hlavou a deskovky jsou na stejném principu, jen je to větší zábava. Potom se nedivte, že doba hraní je nesmírně důležitá veličina. Něco, co má trvat dvě hodiny, se s přehledem protáhne na tři a půl.
Nedávno jsem hrál Hustou Melu. Výrobcem udávaná doba je 45 minut na partii (jedná se o karetní hru, kde už hotové balíčky si hráč vybírá z pevné nabídky). Nepřeháním, že jeden můj kamarád strávil celý tento čas pouze na jeden tah. Můj tah většinou trval tak 5 sekund. Není divu, že jsem už chvilkama vypadal takhle:
I proto jsem od nového roku začal deskovky trackovat. Stáhnul jsem si aplikaci Board Game Stat. Nejdůležitější přínos vidím v tom, že mohu vidět, jak trvá, která deskovka. Důležité je i s kým hraji. Těším se, že moje teorie, o některých mých kamarádech jako o největších zdržovačích, se potvrdí. Zatím mám jen pár záznamů, až budu mít reprezentativní vzorek, rád se s ním podělím.
Sůl v přesýpacích hodinách
Co je horší než štiplavý slaný pot v očích? Sedět u deskovky, co trvá osm hodin a vy máte po prvních dvou kolech naději na vítězství jako Sean Bean, že jeho postava přežije do konce filmu / seriálu (ODKAZ). Prostě každé hobby vám něco vezme. Čas, peníze, víru, rodinu, kamarády… nebo i život (pokud jako hobby považujeme soutěž v pití vodky – Jelcin by mohl vyprávět). Deskovky berou především ty první dvě věci – čas a peníze.
Kdybyste vysušily všechny prolité slzy lidí nad tím, že deskovky jsou prostě moc žravé na čas, naplnili byste vzniklou solí nejedny přesýpací hodiny. Můžete snadno namítnout, že na trhu je spousta rychlovek. Herní doba pod půl hodiny zaručena! Dvě a půl s vysvětlováním pravidel. A dva a půl týdne se sháněním hráčů. Ale tyhle problémy si nechám na jindy. Zpět k tomu důležitému. Čím víc se z vás stává deskovkář, tím víc prahnete po větších a komplexních kouscích. Jak se říká:
Nové koště dobře mete
Z rychlovek se stávají pouhé fillery, vhodné tak akorát vyplnit dobu, než dorazí ostatní hráči na pořádnou hru. Existuje takový etalon deskovek (nebo také etalon DLOUHÝCH deskovek). Twiligt Imperium. Krásná epická space-opera ve své nejkrásnější podobě. Zářná hvězda na nebi deskovek. Je tady už s námi dlouho (aktuálně ve čtvrté edici). A spousta „nehráčů“ si jí i jednou za život vyzkouší. Dohrát ji, je pak věc druhá. Hra sama může s přehledem spolknout 8 hodin. Pamatuji si, že jednou jsme začínali v 18 hodin po práci a končili ve čtyři ráno. Druhý den v práci byl pak krušný.
Hlouběji, jen hlouběji
A tím se dostáváme hlouběji na cestě za ultimátním zasolením. Nestačí mi jednou zkusit si zahrát větší deskovku. Chci jí hrát často i s tím, že chybami se člověk učí (tvrdili na škole). Ať tak nebo tak, existuje něco jako učící křivka. Jedno hraní prostě nestačí. Je důležité chápat, že jen s opakováním přichází šance na výhru a obecně lepší pocit ze hry (zvlášť pokud hrajete s bandou vlčáků). A vyhrávat chce každý (protože když nejde o vítězství, jde o 💩). Kdo tvrdí opak, vlastně nikdy chtít vyhrávat nepřestal.
Modelová situace
A teď trochu z jiného úhlu. Definovali jsme si, že je nutné hrát často. Ale proč se většinou za večer (myšleno ve všední den) stihne jen jedna větší deskovka? Kde se ten čas kromě samotného hraní nejvíc ztrácí? Vytvořil jsem něco jako modelovou situaci:
18:30 – 19:00
Zbytečné tlachy o tom, kdo se jak má, jak se komu daří v práci, jaké je hezké (ošklivé) počasí. Případně komu jak zase vyrostly děti.
19:00 – 19:30
Co budeme hrát? (téma samo o sobě) V lepším případě se vytáhne konkrétní hra a tento úsek odpadá (také se stává, že se protáhne zbytečné tlachání o dětech / práci).
PS: Zbytečné tlachání o hře také zdržuje!
19:30 – 20:00
Hra se připravuje
(často při tom lehce podnapilí lidé honí zatoulané žetony po koberci, který díky pestrým vzorům nezadá s nejpokročilejšími maskovacími metodami).
20:00 – 21:00
Ten kamarád, kterého někdo nalákal na skvělý večer plný zábavy, zjišťuje, že jeho znalost deskovek končí u Carcasone a Osadníku z Katanu. Což samo o sobě je chvalitebné, ale i tak je nutné obšírné vysvětlování.
21:00 – 21:30
První kolo. Po deseti letmých kontrolách v pravidlech si celá skupina oddechne, že hrají správně.
23:00
První větší vzpoura. Najednou si několik lidí uvědomilo, že mají doma hladovou kočku, že jim ujede poslední vlak, nebo že vstávají už v 6 hodin.
Jsou zpravidla umlčení konstatováním: “Už toho moc nezbývá…”
23:30 – 23:50
Veřejné (a pomalé) počítání bodů. Většina lidí sedí jak na trní, ale slušnost jim přeci jenom velí VYDRŽET.
23:59
Je vyhlášen vítěz! Nastane hromadný útěk oknem, dveřmi, objednává se ukrajinské MHD (BOLT / UBER). Vítěz (většinou majitel hry) si může za odměnu hru uklidit sám.
1:00
Vítěz / majitel hry usíná s pocitem dobře stráveného večera (což si samozřejmě rozmyslí tak o 4 hodiny později, kdy mu zazvoní budík).
Není nutno, není nutno…
Výše napsané berte prosím s rezervou. 😎 Modelová situace je od toho, že nemusí být pravidlem. Je to jen taková názorná ukázka toho, jak jedna hra, sežere popracovní večer, asi tak jako si poradí hejno piraň s čemkoli poživatelným . S tím samozřejmě nejde nic dělat. Kvalitní hry si vezmou svůj čas. Každému dobře radím, pokud to myslíte s deskoherním hobby vážně, připravte se, že uspokojení přichází především z toho, že hrajete pravidelně. Investujete svůj čas. On je to také investovaný čas do lidí, s kterými hrajete. To je také důležité zmínit. Z hospody většinou můžete odejít v půlce večírku (s výmluvou na hladovou kočku, přítelkyni, nebo manželku), ale od deskovky to tak snadno nejde (není to slušné ani ohleduplné). 😜
Parta z příkladu nebyly také evidentně moc sehraná. Lidský faktor hraje klíčovou roli. Většinou jeden z party je zkušenější deskovkář než všichni ostatní (v našem příběhu majitel a zároveň vítěz). Především na něm je se obrnit dávkou trpělivosti (koneckonců proto to dělá – aby šířil deskoherní slovo do krajin temna). S nově rodící skupinou je nutné pracovat tak, aby se potencionální deskohráči hned nevyplašily. Fakt, že já osobně neuznávám nic, co netrvá nejméně dva dny čistého herního času, neznamená, že ostatnímy nemohu hrát i kratší hry. Dealer vám taky nedá zlatou ránu hned na začátek. 😝
Extra slané 🍟 s sebou
Pokaždé na konci Salty Monday uvedu v této sekci obecné rady (takový takeaway). Pro zkušenější hráče to může vyznít banálně, asi jako proslovy politiků, ale já se snažím psát i k té části populace, co se ve světe, kde vládne „kostka a karta“, ještě nestihli příliš zorientovat.
Takže, co by jste si měli odnést:
- Vybírejte deskovku úměrnou schopnostem vaší herní skupiny
- Určitě pečlivě nastudujte dopředu pravidla, pokud hru vysvětlujete (nebo jinak mentorujete). Nic jako doučím se to za chodu nefunguje.
- Rozešlete lidem předem link na youtubová videa „how to play“
- Videa jsou dostupná jak v angličtině (ZDE) tak v češtině (ZDE)
- Buďte na místě první a deskovku připravte (nebo jí nechte ležet na stole do příštího hraní, samozřejmě se to moc nedoporučuje ženatým nebo zadaným jedincům)
- K doporučené herní době od výrobce přičtěte + 60 min
- Případně dalších 30 min (jistota je jistota)
- Neorganizujte jakékoli deskohraní jako vedlejší nebo výplňovou aktivitu. Holt to divadlo na 19:00 stihnout musíte, tudíž nesvolávejte nic na poobědovou dobu
- Dodržujte termíny (začínáme v 18:00 – tudíž scházíme se už 17:30)
Let me be clear…
Protože samotná rubrika se teprve rodí, chci, aby bylo hned od začátku jasno. Neléčím si tady žádnou skrytou frustraci. Ani se neléčím z totálního přehrání (nejzávažnější deskovkářské onemocnění hned po akutním nedostatku spoluhráčů). Nesnažím se ani tak o řešení, jako spíš o to připravovat a vzdělávat lidi se zájmem něco si zahrát a dobře se u toho pobavit. Deskovky jsou opravdu krásná zábava, ale buďte připraveni, že ne vždy je všechno dokonalé (s výjimkou vítězství v Twilight Imperiu samozřejmě). Také bych rád podotknul, že toto téma beru jako úvod do komplexnějšího problému. Časem zabrouzdáme do dalších podobných (slaných) vod. Jako příklad uvedu protahování tahů, vysvětlování deskovek, příprava a úklid, pravidla a jejich (ne)znalost, atd. Takže téma „dlouhých deskovek“ ještě nekončí. Prozatím se loučím, deskovkám NAZDAR a uvidíme se příště. Váš WGA.
Úžasné počtení, díky WGA a jen tak dál! 😉 Párkrát jsem se v tom článku našel (a několikrát Tebe :D) #Salty