Napadá mě, slovy Donutila: „A komu tím prospějete?“. Třeba všem těm, kteří milují deskovky, ale potýkají se s tím, že ne vždycky všechno funguje, jak má (jako auto tři dny potom, co si ho koupíte v bazaru). Je nutné o nepříjemnostech mluvit. Jinak skončíte jako nakládaný slaneček bez chuti hrát cokoli s kýmkoli. Jsme jenom lidi a máme své chyby a omezení. Jak spoluhráči, tak každý z nás osobně. Dokonce i vydavatelé jsou jen lidi a občas utrousí nějakou tu chybku v překladu. Ač to zní neuvěřitelně i tvůrci her jsou jen lidi a sem tam něco nedomyslí. Někdy i pravidla jsou jen…. no pravidla jsou pravidla, ale jako produkt lidské činnosti také nejsou bez chybky (uff to mi dalo práci vymyslet). A takhle bych mohl pokračovat.

Nabídka slaných pokrmů bude bohatá: Deskovky a jídlo, Náhoda není nehoda, Kickstarter – aneb jak to všechno pokopat, Deskovky a partneři (partnerky), Kingmaking a tak dále.

Příspěvky nebudou vždy kritické. Nechci nikomu sypat sůl do ran. Bude to spíš taková cesta do deskovkářovy duše. Turistický bedekr po Solnohradu. Vykoupení ze solné komnaty. Určitě už chápete, kam tím mířím. Trošku taková osobní terapie. Snad se zasmějete (je to zdravé) nebo trošku uroníte slzu (taky zdravé jen o poznání slanější). Možná budete i diskutovat. Třeba mi i pošlete nějaké vlastní osobní typy z kategorie „to by se u deskovek stát nemělo“. Nebo mi jednoduše odpustíte, pokud mě zrovna zastihnete za stolem u nějaké hry, jak jsem zrovna „zasolenej“ jak silnice v zimě (kamarádi by mohli vyprávět).